SJM neboli společné jmění manželů vzniká automaticky ze zákona okamžikem uzavření manželství. Majetek, ale i dluhy, které jste nabyli během manželství, tedy od svatby až do okamžiku rozvodu manželství nebo úmrtí jednoho z partnerů, je až na výjimky společný.
Majetek získaný před manželstvím, dary či dědictví získané i během manželství patří do výlučného majetku konkrétního z manželů.
V případě úmrtí jednoho z manželů, se musí poté nejprve vypořádat společné jmění manželů – rozdělí se napůl (případně podle toho, jak měli manželé majetkové záležitosti uspořádané a stvrzené notářským zápisem), druhá polovina majetků a dluhů se bude dělit mezi dědice (včetně manželky a manžela). Jednoduše řečeno do dědictví patří vše, co zůstavitel v okamžiku úmrtí vlastnil.
Platí tedy, že pozůstalý partner může být také dědicem. To znamená, že pozůstalý partner může nabýt majetek po zemřelém dvěma způsoby. A to jednak z titulu vypořádání společného jmění manželů a jednak jako dědic v rámci dědického řízení.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že společné jmění manželů může existovat třemi způsoby. Buďto podléhá výše zmíněnému zákonnému režimu, nebo smluvenému anebo je založeno rozhodnutím soudu. Skutečnost, ve kterém z režimů je společné jmění manželů vedeno, má značný vliv právě na obsah toho, co do společného jmění manželů patří. V případě smluveného režimu, si manželé sami určí, co chtějí v společném jmění manželů nechat a co z něj naopak vyloučí. Mluví se o tzv.zůžení nebo rozšíření společného jmění manželů, anebo o úplném oddělení jmění manželů.
Výjimku z výše zmíněného režimu, může tvořit předmanželská smlouva, která se uzavře mezi partnery před svatbou, a ve které se partneři domluví na tom, že společné jmění po svatbě mít nebudou. Zvolí se tedy jiný než zákonný režim.
