Pokud se rozhodnete pro poslední rozloučení v obřadní síni nebo v kostele, tak jeho součástí bývá obvykle smuteční řeč, která zavzpomíná na zesnulého, připomene důležité události v jeho životě a úspěchy, které za život dosáhl.
Z hlediska organizace posledního rozloučení je dobré si dopředu ujasnit:
- Kdo pronese smuteční řeč
- Jaký bude mít obsah
- Kdy bude pronesena
Neexistuje pravidlo, kdo by měl tuto řeč pronést. Je možné, že zesnulý měl v tomto směru nějaké přání, koho by chtěl mít na pohřbu jako řečníka. Pokud se tak nestalo, zvolí většinou pozůstalí někoho ze svého středu nebo někoho, kdo zesnulého ho dobře znal a nebude mít problém tuto řeč v takový okamžik pronést. Obvykle to totiž bývá velmi citlivý moment a i zkušení řečníci mají někdy v takové situaci těžkosti řeč srozumitelně a jasně říct.
Smuteční řeč může také pronést profesionální řečník doporučený pohřební službou nebo farář či kněz.
Z hlediska obsahu a formy smuteční řeči je důležité si uvědomit, jak bude celé poslední rozloučení pojato a případně, jaké přání v tomto směru měl zesnulý nebo jaké je přání a tradice v kruhu pozůstalých. Neboť ani smuteční řeč nemá stanovená pravidla, ale lze v tomto případě shrnout základní osnovu:
- Oslovení pozůstalých a přítomných
- Krátké představení řečníka a zmínění vztahu k zesnulému
- Představení zesnulého
- Stručné shrnutí jeho života, vlastností a úspěchů
- Rozloučení se zesnulým a kondolence rodině
Řeč je určena hlavně rodině zesnulého a jeho přátelům a měla by jim pomoct zavzpomínat a rozloučit se. Měla by tedy být upřímná a pozitivní.
Shrnutí života zesnulého by mělo být zmíněno několika větami a zaměřit se na důležité body jako je narození, rodina a sourozenci, vzdělání a pracovní úspěchy, děti a koníčky a případně i přístup k životu.
Smuteční řeč je dobré mít dobře a čitelně vytištěnou a nejlépe v pevných deskách, které je možné si položit na pult nebo je mít rozevřené v rukou.
