V případě, že dědicem je nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, nemá procesní způsobilost je v jednání se soudem nejčastěji zastoupeno zákonnými zástupci, pokud to nevylučuje střet zájmů.
Případně lze pro tento účel jmenovat opatrovníkem:
- Osobu blízkou (prarodiče, strýce apod.)
- Advokáta
- Orgán sociálně-právní ochrany dětí
Opatrovník činí některá procesní práva v rámci dědického řízení. Jeho oprávnění rozhodovat však nejsou neomezená. Pokud jde o zásadní rozhodnutí ohledně nabytí či odmítnutí dědictví, (tedy týkající se nezletilcova možného jmění) musí o tom rozhodnout opatrovnický soud.
Je tomu tak například při odmítnutí dědictví za nezletilého, tady je striktně vyžadován souhlas soudu. Soud zkoumá, zda je to pro nezletilého výhodné a nezpůsobí mu toto jednání újmu, zjišťuje zejména údaje o povaze, druhu a ceně majetku zůstavitele a o výši jeho dluhu.
Po nabytí dědictví je nezletilému, který se stal dědicem soudem jmenován správce jmění. Správce je povinen starat se o majetek ve prospěch dědice, a to až do doby jeho zletilosti. Soud obvykle jmenovanému opatrovníkovi určí lhůtu, ve které správce podává zprávy o nakládání se spravovaným majetkem, aby v případě nevhodného jednání správce mohl soud zakročit. Správce má povinnost nakládat se jměním nezletilého obezřetně a ve prospěch nezletilého.
Pokud by se stalo, že by zůstavitel zanechal pořízení pro případ úmrtí (například závěť) a nezletilý nedědil ze zákona, tedy podle dědické posloupnosti, je předem dané, že má právo na povinný díl z pozůstalosti, tj.zákonný dědický podíl. Znamená to tedy, že část pozůstalosti mu musí na základě zákona připadnout vždy. U nezletilého potom tato část pozůstalosti odpovídá ¾ podílu, který by mu náležel, kdyby dědil ze zákona.
