V případě úmrtí zesnulého obvykle pozůstalí informují banku zesnulého pozůstalí, případně se banky tuto informaci dozví od ČSSZ nebo od notáře. Do druhého dne se účty zablokují a má k nim přístup pouze disponent, pokud byl stanoven zesnulým a má oprávnění disponovat s účtem i po jeho úmrtí.
Pro připomenutí, k účtu zesnulého se nedostane ani ten pozůstalí, který má přístupová hesla, ale není jednoznačný disponent. I v případě, že byl určen zesnulým disponent, je třeba se podívat na jeden detail, tedy zda má daný disponent oprávnění nakládat s účtem po úmrtí zesnulého majitele účtu. Tedy aby případné oprávnění nekončilo okamžikem úmrtí zesnulého majitele účtu. Zároveň platí, že disponent nemusí být automaticky také dědic.
I v případě úmrtí zesnulého majitele účtu, tento účet funguje dále. Pokud si majitel účtu při jeho zřízení nebo následně zvolil možnost, aby nastavené odchozí platby na trvalých příkazech, SIPO a inkasu pokračovaly i po jeho úmrtí, pak se tak děje. Případný disponent je však může zrušit.
Pro úplnost je také dobré dodat, že existuje ještě jedna možnost, jak je možné mít neomezený přístup k účtu zesnulého, a to je společný účet, který náleží dvěma lidem a jsou v něm rovnocennými partnery. Tedy skutečně dva majitelé účtu, nikoliv majitel a disponent.
V průběhu dědického řízení notář najde všechny dědice a zjišťuje rozsah majetku zesnulého. Může také určit někoho z pozůstalých správcem pozůstalosti, by dotyčný mohl jednat s úřad, tedy například s bankou zesnulého, pokud účet nemá disponenta.
Po skončení dědického řízení, při kterém byl určen dědic účtu zesnulého, který je uveden v usnesení o dědictví od notáře, je možné kontaktovat banku s usnesením a občanským průkazem. Následně banka diskutuje s dědicem téma, jak naložit s účtem po zesnulém. Existují dvě možnosti, převést zůstatek na účtu někam jinam a tento účet uzavřít, nebo jestli zděděný účet zachovat tak, jak je, a jen změnit jméno majitele účtu.
