Závěť po právní stránce představuje odvolatelný jednostranný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ svého úmrtí ustanoví jednu nebo více osob za své dědice, čímž jim zůstaví (odkáže) celou pozůstalost, nebo podíl na ní, a případně odkaz.
Závěť je nadřazena zákonné posloupnosti dědického procesu a bude se jí řídit notář při dědickém řízení. Majetek, který závěť zmiňuje, označujeme jako dědictví. Dědictví může zahrnovat jak majetek, hotovost, peníze na bankovních účtech apod., tak zároveň však do něj patří i zůstavitelovi dluhy nebo závazky.
Zůstavitel je fyzická osoba, jejíž majetek, práva a závazky přecházejí po jeho úmrtí na jeho dědice.
Odkaz představuje nařízení, aby se určitá věc (věci, případně práva či pohledávky) vyjmula z dědictví a dědic jí dle odkazu předal například příteli, spolku apod.., kterým se říká odkazovníci. Výhodou tohoto je, že odkazovník se nemusí účastnit dědického řízení a když odkaz příjme, je zproštěn povinnosti podílet se na úhradě případných dluhů zůstavitele, což dědici musí.
