Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě nevymahatelných osobních práv a povinností. Jde tedy o souhrn veškerého majetku a také případně dluhů zůstavitele, které se zjišťují v rámci řízení o pozůstalosti (dědického řízení).
Ve vztahu k dědici/dědicům hovoříme o dědictví a právo na ně vzniká úmrtím zůstavitele. Předmětem dědictví jsou nejčastěji věci movité (předměty) a věci nemovité (byty, domy, pozemky), ale mohou do něj spadat také například autorská práva. V dědickém řízení je třeba vyřešit vše, co zesnulý vlastnil, a to jak výlučně (byl jediným vlastníkem) nebo také v podílovém vlastnictví. Příkladem podílového vlastnictví je třeba společné jmění manželů. Soud v takovém případě určí obecnou cenu majetku ve společném jmění manželů v den úmrtí zesnulého a rozhodne co z toho majetku patří pozůstalému manželovi/manželce a co patří do dědictví po zesnulém.
Dědic/dědici nedědí pouze majetek, ale i případně dluhy a není možné si vybrat a dědit pouze něco. Pokud dluhy tvoří významnou část majetku, je možné dědictví odmítnout jako celek. Tento krok se ale nedá vrátit zpět, a proto je to na zvážení dědice.
Pokud dědic chce zjistit existenci dluhů a jejich výši a před případnými dluhy zůstavitele se chránit, má možnost uplatnit u soudu tzv.výhradu soupisu. Tuto žádost může dědic vznést prostřednictvím notáře v rámci dědického řízení. Touto výhradou dědic dosáhne toho, aby v případě, že se později ukážou dluhy, resp.dluhy budou převyšovat majetek pozůstalého, splatil tyto dluhy do výše majetku pozůstalého, a tudíž aby neručil za dluhy i ze svého majetku. V praxi by se nemělo stát, aby dědic hradil více, než sám zdědil. Zmiňovanou výhradu je třeba uplatnit do 1 měsíce ode dne, kdy jste byli poučeni soudem o tomto právu.
V případě, že zemře manžel/manželka a měli jste společné jmění manželů, tak v takové situaci není možné se vzdát dluhů a ani není možné uplatnit výhradu soupisu vůči všem dluhům. Naopak v takové situaci se partner stává spoludlužníkem.
