- Do pozůstalosti po zůstavitelovi patří veškerý majetek a dluhy, jež měl zemřelý v okamžiku smrti.
- Dědic musí přijmout, nebo odmítnout dědictví celé – nelze přijmout majetek a „vzdát se“ dluhů.
- Pokud byl zůstavitel ženatý/vdaná, nejprve se vypořádá jmění manželů. Pokud není smluvně ujednáno jinak, jedna půlka náleží pozůstalému manželovi a teprve druhá půlka se bude dělit mezi dědice. Mezi ty pochopitelně patří i onen pozůstalý manžel. Postupuje se tak, že když nelze dědit podle vyšší třídy, zkusí se najit dědici podle následující třídy nižší.
Dědici ze zákona – zákonné třídy
- 1. třída: Děti a manžel/manželka zůstavitele dědí rovným dílem. U dětí přechází právo na jejich děti (vnoučata zůstavitele). Manžel nemůže dědit jen sám – když nejsou děti, dědí se podle druhé třídy.
- 2. třída: Manžel (nemá-li děti) + rodiče zůstavitele, druh či družka (podmínkou je alespoň rok vedení společné domácnosti). Manžel má nárok nejméně na polovinu dědictví, ostatní dědí rovným dílem. Druh nemůže dědit sám, když není jiný dědic, dědí se podle třetí třídy.
- 3. třída: Druh či družka a sourozenci zůstavitele. Dědí rovným dílem. U sourozenců přechází dědické právo na jejich děti, na jejich vnoučata už ne.
- 4. třída: Rovným dílem dědí prarodiče zůstavitele (jeho babičky a dědové)
- 5. třída: Dědí prarodiče rodičů zůstavitele (prababičky a pradědečci).
- 6. třída: Dědí vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tedy jeho strýcové, tety)
- Pokud se nenajde dědic podle uvedeného klíče, připadne majetek státu.
Při sepisování závěti je třeba pamatovat na to, že děti jsou neopomenutelní dědici. Platí, že zletilé dítě musí dostat alespoň čtvrtinu svého zákonného podílu a nezletilé tři čtvrtiny podílu, který by mu připadl při dědění ze zákona.
V závěti je možné přiřknout majetek i někomu, kdo by podle zákona vůbec nedědil – kamarádovi, charitě, rodné obci apod.
Zároveň je možné klást v závěti podmínky. Třeba že chalupa potomkovi připadne, jen pokud vystuduje vysokou školu. Případná podmínka musí být splněna předtím, než pozůstalý majetek dostane. Ve chvíli, kdy se stane jeho majetkem, může s ní nakládat podle svého uvážení.
Část majetku je možné v závěti rozdělit formou odkazu. Ti, který zůstavitel něco odkáže, jsou takzvaní odkazovníci. Odkazovníci mají výhodu, že nejsou dědici, nemusí řešit případné dluhy zůstavitele, dostanou tedy jen to, co je jim odkázáno. Příkladem může být třeba obraz nebo šperk. Odkazem nelze rozdělit celý majetek – každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená.
