Dědická smlouva je dvoustranný právní akt mezi zůstavitelem a dědicem/odkazovníkem, která je uzavřena pro případ úmrtí zůstavitele. Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny – notářského zápisu.
Dědická smlouva má nejvyšší právní váhu v případě úmrtí zůstavitele a má přednost před děděním na základě závěti, tak také na základě zákona.
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí být vyjmuta z předmětu dědické smlouvy, což zajišťuje možný projev další vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu majetku, může tak učinit prostřednictvím závěti.
Uzavřená dědická smlouva neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života, takže zůstavitel může majetek za života úplatně nebo bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než na smluvního dědice.
Dědickou smlouvou je možné změnit nebo zrušit pouze osobním jednáním všech smluvních stran. Jinak je ve smlouvě možné si sjednat rozvazovací podmínku, při jejímž naplnění smluvní dědic přestane být dědicem.
